Bitva u Jutska (Skagerraku) 31. května 1916 přinesla historicky první velký střet britských a německých bitevních křižníků. Jako první se do přímého souboje dostaly britská HMS Indefatigable a německá loď SMS Von der Tann. Jejich duel se stal ukázkou rozdílných konstrukčních filozofií obou námořnictev. Britský důraz na rychlost a palebnou sílu proti německé preferenci robustní ochrany. Výsledek se dostavil během několika minut. Potopení HMS Indefatigable se stalo první velkou katastrofou celého střetu.
Německé bitevní křižníky jako předchůdci rychlých bitevních lodí
HMS Indefatigable, dokončená roku 1911, byla stále představitelkou rané britské koncepce bitevních křižníků. Nesla osm 305mm děl a přes 25 uzlů rychlosti, ale její pancéřová ochrana zejména v oblasti palub a muničních skladů byla relativně slabá. Britové tehdy stavěli na doktríně, že „rychlost je nejlepší pancíř“.
Německý bitevní křižník SMS Von der Tann (1910) představoval opačný přístup. Ačkoli byl vyzbrojen jen osmi 280mm kanóny, vyznačoval se robustním pancéřováním srovnatelným s moderními bitevními loděmi té doby. Německé námořnictvo předpokládalo, že jejich bitevní křižníky budou muset snést přímé zásahy od bitevních lodí a bitevních křižníků nepřítele a střet přežít, což se v této „matce všech námořních bitev“ beze zbytku potvrdilo.
Trapný incident Royal Navy
Že je na této koncepci něco špatně, si ale Britové mohli všimnout už o něco dříve, když se jejich první bitevní křižník HMS Invincible během spouštění na vodu střetl s uhelnou lodí Odin, jenž chloubu admirála Fishera poškodil. Po uvolnění skluzu se Invincible rozjela rychleji, než se předpokládalo. Následně se loď vlivem proudu vychýlila z osy a došlo ke srážce s kotvící uhelnou lodí Odin, která se nacházela v blízkosti loděnice. Kolize neohrozila integritu trupu, ale způsobila viditelné poškození boků a konstrukčních prvků.
Začátek katastrofy
Krátce před 16. hodinou odpoledne se obě lodě dostaly na účinný dostřel. HMS Indefatigable zahájila palbu na Von der Tann, ale německá loď brzy přesně zaměřila protivníka. V 16:00–16:02 dopadly první 280mm projektily do zadní části britské lodi v okolí věže „X“.
Zásahy způsobily rychle narůstající požáry a ztrátu rychlosti. Indefatigable se vychýlila z formace a stala se snadnějším cílem pro další salvy. Další německé granáty prorazily slabě chráněné palubní prostory. Krátce nato došlo k obrovské explozi v zadní části – pravděpodobně v oblasti skladu munice věže „X“. Loď se prakticky rozlomila, zadní sekce se okamžitě potopila. Přední část lodi zůstala ještě několik okamžiků na hladině, ale byla opět zasažena a podle svědectví následovala druhá ničivá exploze. Zbytky trupu se převrátily na levobok a během chvíle zmizely pod hladinou. Ze zhruba tisícové posádky přežili pouze dva muži, později zachránění britskými loděmi.
Duel Indefatigable a Von der Tann se stal varováním, že kombinace silné palby, vysoké rychlosti a slabého pancéřování neobstojí proti dobře chráněné lodi. Německá filozofie vyvážené konstrukce se ukázala jako účinnější. Von der Tann bez větších problémů vydržela zásahy britských granátů, zatímco Indefatigable podlehla několika málo přesným zásahům.
Britské námořnictvo si z lekce, kdy během bitvy u Jutska byly výbuchem muničních komor zničeny tři britské bitevní křižníky – výše uvedený HMS Indefatigable, HMS Queen Mary a HMS Invincible – odneslo ponaučení a z plánované nové třídy Admiral byl rozsáhlých úpravách projektu dokončen pouze legendární HMS Hood. Ten podlehl německé bitevní lodi Bismarck během bitvy v Dánském průlivu, se kterou se střetl 24. května 1941.
Situace z 1. světové války se opakovala a zadní muniční komora byla zasažena střelou z Bismarcku, následně Hood explodoval. Přežili pouze 3 námořníci, Tedd Briggs, Bob Tilburn a Bill Dundas.
Zdroj: Britannica, Naval Encyclopedia, SMS Navy
Autor/Licence fotografie: SMS Von der Tann, B. Hopkins, Volné dílo